
Řím Marka Antonia (Císařská edice)
Římské legie: +1 verbovacích pozic ve všech provinciích |
Jedním metrem: všechny římské frakce mají značný diplomatický postih vůči všem ostatním římským frakcím (kulturní averze) |
Popis
Když zavraždili Caesara, vypadalo to, že po něm převezme moc jeho starý spolubojovník Markus Antonius. Ten sice vyhnal z města Caesarovy vrahy, Bruta a Cassia, ale jinak si nemohl moc vyskakovat, protože senát se děsil představy dalšího autokratického vládce. Vzhledem k tomu, že podporu procaesarovských senátorů získal Oktavián, najednou zasloužilý generál a vůdce zjistil, že zůstal sám a stále víc ho odsunují na vedlejší kolej.
Ze zoufalství oblehl Bruta v Mutině a hodlal si podrobit Galii. Ačkoli byl Antonius poražen a senát ho následně postavil mimo zákon, Lepidus se s ním spojil, protože mu Oktavián vyhrožoval, že obsadí Řím, a to pomohlo znovu nastolit rovnováhu sil. Když se pak ti tři sešli a dohodli se, že budou vládnout společně, dostal lví podíl území právě Markus Antonius a postavil se do čela trestné výpravy proti Caesarovým vrahům.
Přestože se obou bitev u Filippi účastnil i Oktavián, o vítězství se zasloužil především Antonius se svými vojsky. Markus Antonius toho využil a prosadil nové přerozdělení území, takže teď vládne celému východu s jeho pohádkovým bohatstvím, obchodními stezkami a příležitostmi, jak si vydobýt vojenskou slávu. Obklopen touto přemírou možností hodlá Markus Antonius pozvednout svou moc a slávu nad úroveň, které dosáhli jeho soupeři, a jednou provždy zpečetit jejich osud!
Jiné rody
Dynastie Antoniů
- Nesouhlas plebejců: Postih k veřejnému pořádku (minimálně -2), je-li přítomna latinská kultura
- Helénofilie: Mírný diplomatický bonus při jednání se všemi helénskými frakcemi (kulturní afinita)
- Administrátoři: +3 % k daňové sazbě