Oktaviánův Řím (Císařská edice)

Krátce před smrtí adoptoval Julius Caesar Oktaviána za svého syna a dědice. Senát měl pramalý zájem na tom, aby splnil poslední vůli zavražděného diktátora, ale když Markus Antonius v hněvu a touze po moci přímo zaútočil na Bruta, rozhodl se senát využít Oktaviánovy obliby u otcových vojsk a udělil mu právní pověření, aby zasáhl.

Když se však senát následně pokusil předat velení nad legiemi do rukou Caesarových vrahů, nepočítal s tím, že zůstanou věrné Oktaviánovi. Legie ho místo toho podpořily, takže mohl zabrat Řím, vydat několik vyhlášek, v nichž prohlásil vrahy svého otce za psance, odměnil svá vojska a prohlásil se konzulem. V této situaci se Oktavián sešel s Markem Antoniem a Lepidem a dohodli se, že vytvoří tříčlennou diktaturu, dnes známou jako druhý triumvirát.

Ačkoli dostal jen taková území, jaká odpovídala jeho postavení nejmladšího triumvira, vydal se Oktavián spolu s Markem Antoniem na východ na tažení proti Caesarovým vrahům Brutovi a Cassiovi. Vítězství u Filippi stvrdilo legitimitu triumvirátu a vedlo k novému přerozdělení území, ze kterého už Oktavián vyšel mnohem lépe na úkor pasivního Lepida.

Tato nová území mu poskytla spoustu zdrojů, aby mohl živit a financovat svá věrná vojska, a ovládl Řím – přičemž vyčistil senát od všech podvratných živlů – čímž se zdánlivě dostal do pozice, kdy by nakonec mohl naložit po svém i s Markem Antoniem a Lepidem. Čas již dozrál a Oktavián by se měl konečně chopit Caesarova dědictví!