Kartágo

Kartaginské kolonie se táhnou podél pobřeží severní Afriky, Iberského poloostrova, Baleárů a západní Sicílie. Všechny je spojuje kartaginská obchodní flotila a společná obchodní etika. Všechny také chrání silná námořní flotila, která má v západním Středozemním moři vojenskou převahu.

Samotné město je oligarchie, republika řízená radou starších státníků se dvěma soudci, kteří udávají směr jako jakýsi maják. Ve skutečnosti je toto uspořádání velmi podobné senátu a konzulům Římské republiky, až na to, že kartaginští soudci nejsou vojenští velitelé. Generálové a admirálové slouží Kartágu podle přání rady. Občané Kartága představují poměrně malou část celkové populace. Místo aby měli občané brannou povinnost, začalo Kartágo raději spoléhat na dobře vyvážené žoldnéřské síly pod vedením kartaginských generálů.

Tento systém se městu osvědčil a samotní Kartaginci se tak mohli stát špičkovými obchodníky a podnikateli. Jejich rozsáhlé obchodní styky byly užitečné také při získávání informací o nových trzích a potenciálních nepřátelích.

Kartaginci jsou vroucně, někdy až fanaticky oddaní své víře. Uctívají Baala Ammona a Tanit jako dárce všeho dobrého. Skazky o tom, že přinášeli dětské oběti, jsou sice přehnané a rozšířili je jejich nepřátelé, ale je pravda, že Kartaginci brali svou víru nesmírně vážně a že svým božstvům přinášeli cenné obětiny. Oběť by, konec konců, nebyla řádnou obětí, kdyby dárce obětoval něco, co mu nebude chybět.

Po desetiletích konfliktů s řeckými městskými státy, jako byly Syrakusy, měli Kartaginci ve vedení války slušnou praxi. Nevedlo se jim však ve válkách zrovna nejlépe a teď dost možná přišel čas, aby dobyli zpět něco ze své ztracené velikosti. Možná, že právě nyní je vhodná chvíle k tomu, aby Kartágo zcela ovládlo Středozemní moře…