Krym (Černomořské kolonie)

O kimmerský Borspor se kvůli zdrojům a jeho strategické důležitosti vedly války po celá tisíciletí. Odvážní Řekové z Milétu v Malé Asii se vydali k Černému moři během 6. a 7. století př. n. l. a kolem Kerčského průlivu a Meótské bažiny založili několik menších kolonií. Záměr přitom měli stejný, jako mnohé řecké základny podél černomořského pobřeží - využít místní suroviny k obchodu se zbytkem řeckého světa, a získat tak nemalé bohatství pro své domovské město.

Kimmerské koloniální pokusy se však, stejně jako mnohé další výpravy té doby, setkávaly s odporem místních skytských a sarmátských kmenů, což v průběhu staletí postupně vedlo až ke křížení ras a kulturní osmóze obou stran. Počátkem 5. století př. n. l. se způsob řízení země v kimmerských koloniích odklonil od klasické řecké demokracie k vládě jednoho rodu, Archeanaktovců. Jeho nadvláda však neměla dlouhého trvání - už v roce 438 př. n. l. se totiž trůnu zmocnil Thrák jménem Spartokus, a až do roku 431 př. n. l pak vládl jako samozvaný tyran. Po jeho smrti se otěží vlády ujal jeho syn Satyrus, který obsadil nedaleká řecká města a udržoval pevné vazby s Athénami, čímž dal vzniknout novému Kimmerskému království, jehož dynastie vládců přetrvává až dodnes.

Navzdory diplomacii a síle své dynastie však Kimmérie musí čelit hrozbám okolních kočovných kmenů, a také hrabivé závisti nedalekého Pontu, jehož slavná vojenská síla by mohla znamenat její zhoubu.