Luzitánie

Lusitánové žili v Ibérii dlouho před příchodem Kartága i Říma, a budou jí obývat i dlouho potom, co uchvatitelé odtáhnou. Stejně jako příbuzní Svébové i Lusitáni jsou společenstvím menších kmenů, sjednocených v obraně vlastních zájmů. Jsou zuřivými a obratnými válečníky, předurčenými k partyzánskému způsobu vedení války. Jejich lehká pěchota je často najímána do žoldnéřských vojsk. Po boku mužů bojují obvykle i ženy, což je důkazem lusitánské zuřivosti.

Lusitánové pocházejí z údolí Douro v dnešním Portugalsku, odkud se jejich lid postupně rozšířil na jih a osídlil oba břehy řeky Tagus. Lusitánský pantheon bohů byl velice početný, nejvyšším bohem byl Endovelicus, ochránce dobrodiní. Zejména na jihu byla oblíbená také Ataegina, bohyně přírody a plodnosti. Jako většina ostatních kmenů té doby i Lusitánové svým bohů přinášeli zvířecí oběti.

Poloha v západním cípu kontinentu sice byla pro Ibery na dlouho zárukou klidu, i jejich svět se ale postupně mění - po územních ziscích touží Kartaginci i Římané a násilný střet se zdá být nevyhnutelný. Pokud se Lusitánům podaří ubránit svá domácí území, mohou se pokusit i o expanzi za hranice poloostrova, a dále do Středomoří. Z počátku je na místě opatrnost, snad bude nutné se s nepřítelem i bratříčkovat, dříve nebo později ale bude z této země vyhnán!