Pergamon (Černomořské kolonie)

Pergamon nebyl hlavním hráčem řeckých válek proti Persii a na výsluní se dostal až během bojů mezi následovníky Alexandra Velikého o nadvládu nad jeho roztříštěnou říší. Po smrti velkého makedonského krále se města zmocnil Lýsimachos z Thrákie a využil ho k uskladnění bohatství potřebného pro svou pokračující válku s Antigonem. Správou těchto cenností byl však pověřen Filétairos, který své vyjednávací schopnosti, Pergamon, i svůj meč přislíbil Seleukovi. Seleukos byl ale nedlouho po Lýsimachově smrti u Kúrúpedia v roce 281 př. n. l. také zavražděn, jak už to konec konců v podobných případech následnické politiky bývá, a Filétairos tak získal nejen nashromážděné peníze, ale i nově rozšířenou pevnost.

Pergamon byl sice technicky stále základnou Seleukovské říše, ale pod Filétairovým vedením jen kvetl, a stejně tak i jeho rozšiřující se vliv nad Malou Asii. Ve městě samotném byla vybudována působivá akropole, a také nemalé chrámy Déméter a Athény, ty se totiž staly božskými patronkami Pergamonu.

Pergamon se sice po padesáti letech neúprosného krveprolití stal centrem helénistické kultury zdejší oblasti, majákem světla i vědění, ale pravým královstvím stále ještě není. Říše Seleukovců pomalu vymírá, a je tedy nejlepší příležitost k rozšíření jeho hranic. Na obzoru se však vyrojily nové hrozby - do oblasti dorazili Galové z Galácie a východu zas vládne pletichářský Pontus s Kappadokií, kteří spolu soupeří o to, kdo zabere větší území. Pergamon musí být silný, protože jen tak se těmto rostoucím hrozbám bude moci postavit se vší svrchovaností. Všem je potřeba dokázat, že právě on je ten jediný následnický stát, který přetrvá.