Seleukovci

Přestože si Seleukovci postupně osvojili řadu východních zvyklostí, byl hnací silou jejich proslulého stavitelského a architektonického úsilí řecký vliv a helenizace. Seleukovské vojsko sice disponovalo zkušenou jízdou, jízdními střelci i válečnými slony, jeho jádro ale tvořila pěchota rekrutovaná z řad řecky hovořících osadníků. A vojska je na počátku seleukovského tažení třeba, neboť válka s ptolemaiovským Egyptem pokračuje, stejně jako nepokoje v satrapiích a porobených zemích. Seleukovští králové, věční prospěcháři, však ještě neřekli své poslední slovo a je možné, že znovu ovládnou celou bývalou říši Alexandrovu. Říši založil Seleukos Níkátor, nebo také Seleukos "Vítěz". V době své největší slávy se seleukovská říše rozpínala od západní Anatólie až po řeku Indus. Během nástupnických válek se Seleukovcům podařilo rozšířit svá území na východ i do Malé Asie. Seleukos svůj úspěch završil v roce 301 př.n.l. v bitvě u Ipsu. Do ní nasadil na 500 válečných slonů, které získal uzavřením hraniční dohody s císařem Čandragupta Maurjou. Seleukem ovládané území nyní obývalo množství východních subkultur, které však byly rychle helenizovány vládnoucí makedonskou elitou a přílivem řeckých osadníků. Přes ne zcela pevnou dommácí pozici Seleukovci pomýšlejí na expanzi do ptolemaiovského Egypta a dále, až do Alexandrovy domoviny v Řecku a Makedonii.