Svébové

Svébové, neboli "našinci", netvořili jeden kmen, ale byla to celá řada menších uskupení, která měla společný jazyk, náboženství a permanentní zájem podnikat nájezdy na své galské sousedy na druhém břehu Rýna. Zajímat se o válečnictví bylo důležité, protože pouze v bitvě si mohl bojovník vydobýt slávu a proslulost. Králové a náčelníci sice často pocházeli z elitních nebo "vznešených" rodů, ale do své funkce byli voleni; válečnické úspěchy proto představovaly dobrý způsob, jak si v rámci kmene vydobýt a udržet moc.

Potřeba proslavit se a nechat se vidět při konání hrdinských skutků pravděpodobně vysvětluje také nejcharakterističtější rys, který nesměl žádnému Svébovi chybět: jeho vlasy. Aby se odlišovali od svých otroků, nosili svébští svobodní muži a válečníci uzel vlasů na temeni, díky němuž vypadali vyšší a hrozivější. Králové, náčelníci a šampioni měli ještě složitější "svébský uzel" než ostatní. Tak bylo na bojišti jasně vidět, kdo že to právě vykonal hrdinský čin.

Na bitevním poli nebyli Svébové nijak snadným protivníkem. Jejich pěchotní i jízdní taktika byla vražedná a jejich framea, což byl druh oštěpu, byla v jejich rukou smrtící.

Ačkoli byli až dosud spokojení jako malé izolované kmeny, jsou se Svébové ochotní sjednotit za jediným cílem, a tím je dobyvačné tažení. Pevně rozhodnutý svébský náčelník by dokázal snadno porazit Galy, Brity a Ibery. Stačí jen důvěřovat bohům a chopit se meče a štítu…