Řím

Římané mají být po právu na co hrdí, protože jejich republika, to nejsou jen pouhá slova. O úspěch Říma se rovným dílem zasloužil senát a lid římský, a Řím je předurčen ke slávě, velikosti a dobyvatelským tažením.

Ten, komu se podaří ovládnout nová území pro Řím, získá respekt svých krajanů a velkou moc v Římě, což jsou jediné věci, na kterých Římanům opravdu záleží. Každá součást římského státu směřuje k tomuto cíli, k moci a slávě: osobní úspěch je posuzován podle toho, jak úspěšně slouží člověk republice. Tím, že sloužili potřebám republiky i svým vlastním, podrobili Římané římské nadvládě celý známý svět. Zbytek světa je zde pak proto, aby měli Římané co dobývat, kde si vydobýt slávu a získat pak za to doma svůj díl moci.

Římané jsou díky tomu nesmírně odolní vůči nezdarům. Chyba ve válce je považována za selhání jednotlivce, nikoli Říma jako takového. Jedna římská armáda může dostat nakládačku, ale brzy přijde jiná armáda pod novým velením a zvítězí.

Z historického hlediska Římané bojovali a vyhrávali navzdory veškeré pravděpodobnosti. V letech 390-387 př. n. l. porazili galské útočníky zpoza Alp a vedli řadu válek proti Etruskům, Samnitům a Řekům, v nichž se městskému státu postupně podařilo ovládnout celý Italský poloostrov. Teď Řím čelí dalším nepřátelům na severu a na východě.

Na jihu se nachází Kartágo, vládci Středozemí a obchodní říše nemalé vojenské síly. Kartaginci jsou víc než jen soupeři Říma. Středozemí mohou ovládnout buď jedni, nebo druzí. Pro pravého Římana to může znamenat jen jedno...